Koronavirus a právo prakticky a stručně

Cílem tohoto příspěvku je nastínit cesty, kterými mohou v dnešní situaci především podnikatelé a zaměstnanci uvažovat. Jednoduše a stručně.

Cílem tohoto příspěvku není hodnotit aktivity a rozhodnutí státu. Cílem není ani rozebírat detailně jednotlivá ustanovení jednotlivých relevantních předpisů. Cílem je nastínit cesty, kterými mohou dnes především podnikatelé a zaměstnavatelé uvažovat. Jednoduše a stručně.
Je zřejmé, že současná situace, která je pro všechny situací novou a nevyzkoušenou, nás dovede do oblastí doposud řešených převážně jen teorií a hypotetickými příklady.

Koronavirus a plnění závazků?

Základní zásada pacta sunt servanda, tedy zásada smlouvy mají být dodržovány, může nyní ustoupit do pozadí. Okolnosti vyšší moci, které jsou jistě nyní naplněny, mohou vyloučit odpovědnost za škodu způsobenou prodlením s plněním. Nemohou však samy o sobě odůvodnit neplnění povinností. Rovněž nemohou bez dalšího ovlivnit smluvní pokuty, které, jsou-li sjednány, jsou vůči vyšší moci imunní.
Hodně ale záleží na tom, co je sjednáno v konkrétní smlouvě. Ve smlouvě může být sjednáno, že okolnosti vyšší moci zdůvodňují nedodání zboží či nezaplacení, a to po dobu, kdy trvá taková vyšší moc.
Důležité je informovat druhou stranu o tom, že nastalo prodlení a hledat řešení. Například pronajímatelé v současné době bez výraznějších problémů nabízejí nájemcům odložení plateb, slevy z nájemného či dokonce nájemní prázdniny.
Z dlouhodobějšího hlediska lze uvažovat o tzv. vyvolání jednání o změně smlouvy (srov. § 1765 občanského zákoníku). Pokud by současná situace znamenala zásadní znevýhodnění jedné ze stran (například v tom směru, že se časem změní (pravděpodobně sníží) ceny produktů či služeb (například dojde obecně ke snížení obvyklého nájemného či ke snížení cen vstupních produktů), je dán důvod pro vyvolání jednání o změně uzavřené smlouvy.
Konečně je třeba zmínit zánik povinnosti pro nemožnost plnění (srov. § 2006 občanského zákoníku). Pokud se závazek stane objektivně nesplnitelným, závazek zaniká přímo ze zákona. To ale neplatí, pokud je závazek splnitelný například s většími náklady nebo s prodlením, nevylučuje-li to jeho povaha. Závazek uspořádat svatební hostinu v konkrétní den, kdy budou trvat krizová opatření vlády, tak nyní zaniká přímo ze zákona. Nezaniká však například závazek autoservisu opravit auto jen proto, že autoservis bude muset sehnat pracovníky místo těch, kteří jsou v karanténě.

Co to znamená v praxi?

Znamená to, že nájemné, dodávky služeb, úplaty za nakoupené zboží, budou muset být zaplaceny. Prodlení však nebude mít za následek odpovědnost za škodu. Nebude-li ve smlouvě sjednáno jinak, nebude však mít prodlení vliv na smluvní pokutu. Nic nebrání smluvním stranám domluvit se nyní na odkladu plateb či na slevách či dokonce na odpuštění některých plateb.
Pokud časem strana smlouvy zjistí, že třeba nájemné či ceny produktů či ceny služeb se výrazně změnily, a strana je přitom vázána původními cenami, má nárok vyvolat jednání o změně sjednaných podmínek.
Objektivní nemožnost plnění, například z důvodu uzavření konkrétních provozoven krizovým opatřením vlády, má sama od sebe za následek zánik jinak sjednaného závazku, pokud ho však nelze splnit třeba později.
Doporučujeme vždy informovat druhou stranu a pokusit se domluvit. Zájem na domluvě mohou mít obě strany.

Koronavirus a pracovní právo?

Omezení podnikání bude mít vždy vliv i na zaměstnance.
Omezení podnikání, v důsledku čehož zaměstnanec nemá naplnění své pracovní doby, ale zůstává zaměstnán, znamená překážku na straně zaměstnavatele, za kterou náleží zaměstnanci primárně náhrada mzdy ve výši jeho průměrné odměny. Tato situace je pro zaměstnance jistě lákavá, nicméně dlouhodobě neudržitelná.
V tomto případě se předpokládá výrazná pomoc ze strany státu, který již na tuto situaci reaguje a reagovat bude i nadále. Aktuálně je již schválen příspěvek v podobě delšího ošetřovného. Zavádí se program nazvaný Antivirus, který by měl být realizován přes jednotlivé úřady práce. Časem by jistě mělo být uvažováno o aktivaci příspěvku při částečné nezaměstnanosti. Rozhodně by měl stát zvažovat například dočasné nepožadování záloh a odvodů či posouvání plnění zákonných povinností, jak tomu již je například u daňového přiznání či u zavedení poslední vlny EET.
Pomoc ze strany státu není zatím jasně nastavena a lze tak nyní jen doporučit sledovat vývoj, především u Ministerstva práce a sociálních věcí a u vlády.

Co to znamená v praxi?

Jaké má tedy zaměstnavatel nyní možnosti?

• domluvit se se zaměstnanci na kratší pracovní době;
• domluvit se se zaměstnanci na režimu práce z domova (home office vždy vyžaduje dohodu, nemůže být nařízen jednostranně);
• domluvit se se zaměstnanci na dočasném neplaceném volnu;
• pokud je naplněna tzv. částečná nezaměstnanost, tedy v podstatě úbytek poptávek v důsledku současné epidemie koronaviru, oznámit zaměstnancům překážku na straně zaměstnavatele a po dobu trvání této překážky hradit zaměstnancům na základě vnitřního předpisu pouze 60 % průměrného výdělku (srov. § 209 zákoníku práce);
• snižovat mzdy zaměstnancům (tam, kde jsou mzdy určeny mzdovým výměrem, to lze učinit jednostranně. Tam, kde jsou mzdy dohodnuty, musí ke snížení existovat dohoda zaměstnance se zaměstnavatelem);
• začít zaměstnance propouštět.

Rozhodně lze doporučit sledovat aktuální informace ohledně přístupu státu k problematice zaměstnanosti, například na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí – https://www.mpsv.cz/informace-ke-koronaviru.

Koronavirus a náhrada škody?

Opatření, která vláda v současnosti provádí (přehled všech lze najít například zde https://www.zakonyprolidi.cz/koronavirus), jsou prováděna na základě krizového zákona. Krizový zákon přímo počítá s tím, že stát bude odpovídat za škodu způsobenou těmito krizovými opatřeními (srov. § 36 krizového zákona).
Toto ustanovení § 36 krizového zákona bylo doposud spíše teoretickým ustanovením, kterým se řešilo několik málo případů poškozených aut, která si vypůjčili hasiči při řešení povodní či požárů. Nyní však pomalu přijde jeho čas a jeho důležitost poroste. A je velkou neznámou, jak bude toto ustanovení v praxi používáno a vykládáno.
Stát má odpovídat za škodu, která je způsobena krizovými opatřeními. Krizovými opatřeními jsou míněna především vládou nařízené povinnosti uzavírat nejrůznější provozovny, například restaurace, obchodní centra, sportoviště a podobně. Všechny tyto nařízené uzavírky mají jistě za následek škodu provozovatelů uzavřených provozoven. Škodou se přitom v právní teorii rozumí nejen ztráta na majetku, ale i ušlý zisk. Tedy nejen například škoda způsobená expirací potravin umístěných v uzavřené restauraci či náklady vynaložené na uzavření a hlídání provozovny, ale i to, co podnikatel předpokládal, že vydělá, ale v důsledku konkrétní události nevydělal, například částka, kterou by hoteliér jinak vydělal, pokud by mu stát nenařídil hotel uzavřít.
Na druhou stranu stát nebude nahrazovat škody, které nastanou v důsledku například poklesu poptávek, což v určitých oborech z dlouhodobého pohledu jistě bohužel nastane.
Takové škody by se dle § 36 krizového zákona měly nahrazovat. Otázkou je, jak bude k tomuto závazku státu v budoucnu reálně přistupováno, neboť se bude jistě jednat o astronomické částky.

Co to znamená v praxi?

Současný krizový zákon předpokládá, že stát bude škodu způsobenou krizovými opatřeními nahrazovat. Znění § 36 krizového zákona počítá s nahrazováním škody, kterou se rozumí nejen skutečná škoda ale i ušlý zisk.
Otázkou je, jak k tomuto ustanovení bude v praxi přistupováno.
V každém případě lze doporučit především provozovatelům těchto provozoven, které jsou přímo dotčeny krizovými opatřeními (například restaurace, obchodní centra, sportoviště, kulturní zařízení, konference, trhy a podobně), aby se na možnost uplatnění náhrady škody vůči státu připravovali, zejména archivací dokladů a pořizováním nejrůznějších záznamů o tom, jaký na ně krizová opatření měla vliv.
Nárok na náhradu škody je potřeba uplatnit písemně do 6 měsíců od okamžiku, kdy se dotčená osoba o škodě dozvěděla, což bude v praxi nyní znamenat v podstatě do 6 měsíců od vyhlašování krizových opatření.

Koronavirus a cizinecké právo?

Cizinci mají nyní pozastaveno přijímání žádostí o pobytová oprávnění. Nerozhodnutá řízení o povolení ke krátkodobým pobytům se zastavují a nerozhodnutá řízení o povolení k dlouhodobým pobytům se přerušují.
Cizinec, který v době vyhlášení nouzového stavu, tedy ke dni 12. 3. 2020, pobývá na území České republiky legálně, může pobývat bez nutnosti administrativního opatření i nadále. To znamená, že cizinci nemusejí (a ani nemají) chodit na OAMP za účelem prodlužování pobytových oprávnění a tuto činnost mají odložit až na okamžik, kdy dojde ke zrušení nouzového stavu.
Řada pracovišť OAMP je v současnosti uzavřených.
Ministerstvo vnitra opět zprovoznilo e-mailovou adresu [e-mail], prostřednictvím které lze kontaktovat OAMP.
Cizincům není zakázáno opustit Českou republiku, nicméně v praxi je takové opuštění komplikované s ohledem na kontroly hranic i s ohledem na omezení veřejné a hromadné dopravy.
Cizincům, kteří mají v úmyslu opustit Českou republiku, je doporučeno kontaktovat zastupitelský úřad svého domovského státu.
Aktuálně je prolomena doba 6 měsíců pro změnu zaměstnavatele u držitelů zaměstnaneckých karet.

Co to znamená v praxi?

Znamená to především, že ten, kdo zde pobýval legálně ke dni 12. 3. 2020, může zde pobývat i nadále a není třeba nic řešit.
Je nutno mít na paměti, že řada pracovišť pracuje buď v omezeném režimu, či má zavřeno, proto se doporučuje řešit otázky na dálku, ideálně e-mailem či telefonicky.

Jaký je závěr?

Je zřejmé, že současná situace ovlivní ekonomiku i společnost v dlouhodobém horizontu. Na tomto místě jsme se chtěli zamyslet, jakým směrem mohou nyní především podnikatelé a zaměstnavatelé uvažovat. Pokusili jsme se nastínit možnosti v pracovním právu a důsledky do smluvního práva. Uvedli jsme několik důležitých informací týkajících se cizinců. A otevřeli jsme problematiku odpovědnosti státu za škody a způsobu nahrazování těchto škod státem. Nyní je třeba sledovat další vývoj, zvažovat možné žádosti o podporu ze strany státu a zaměřit se na případné uplatnění nároků na náhradu škody.